Já jen že jsem tuhle vydala 2 články za sebou, tak abyste se nenechali zmást a nepřišli o ten první! :D

Můj maturitní ples - část 1.: Přípravy

pátek 23. února 2018

Sobota 28. 1. 2017 (ano, 2017) byl ten slavný den, kdy se konal náš maturitní ples v městském společenském domě ("kulturák") v našem městě.

Jo, kulturák v našem městě je důležitá informace stejně jako den, protože nám druhý pan profesor třídní (češtinář) nabízel, že bychom si ho za levněji mohli udělat v té jeho vesnici nebo kde to bydlí (a kdysi tam starostoval). Nic proti vesnicím, ale kdykoli jsem si představovala svůj maturiťák, tak jsem viděla nějaké luxusní velkolepé prostředí, vždycky jsem si to situovala do našeho kulturáku, a tak jsem byla ráda, že většina spolužáků se taky stavěla proti nápadu pana profesora a trvala na původním plánu. Taky jsem byla pro to místo z důvodu, že od doby, kdy jsme v něm měli taneční, jsem se chtěla podívat do šatny účinkujících a myslela jsem si, že se mi to přání splní, když tam budeme mít ples. (mimochodem, nakonec jsme měli vyhrazený salónek v druhém patře a na oficiální šatnu účinkujících v prvním patře jsem zapomněla - škoda) Jo a taky se mi strašně líbilo to datum maturiťáku - 28 je mé nejoblíbenější číslo :D, a když se to před lety rozhodovalo, tak jsem pro to nejvíc lobovala, že nevadí, že je to sobota! :D

Už je to víc jak rok! Nemůžu tomu uvěřit. Nejraději bych si to dala znovu! Ale co se teda stalo, že bych si to nejraději zopakovala? To se dozvíte po kliknutí na celý článek, ale popravdě víc až v druhém článku, protože tento je o shánění věcí na ples a přípravách! :D


Už jsem popsala nějaké věci, předcházející tomuto plesu, významné pro tento ples. Tak třeba natáčení maturitního videa. Kromě toho se ale samozřejmě připravovaly další věci - mimo technických věcí, jako je třeba pronájem sálu a zařizování zvukaře, také nacvičování předtančení a půlnočního překvapení. Obojí se nacvičovalo postupně hlavně o hodinách těláku...

A já se rozhodla předtančení neúčastnit. Myslela jsem si totiž, že bych vypadala jako debil, jsem si docela jistá, že neumím tančit a pak bych se na to nemohla podívat (jako na svou chůzi při šerpování, ale tuhle jsem se na to nedávno odhodlala podívat, a hej není to sice na 100% dobrý, ale rozhodně to není extra zlý, takže to se mi fakt ulevilo, ale teď zpět k povídání o předtančení :D). Ještě jsem se ale pokusila zeptat pár kluků, u kterých jsem si myslela, že by mohli souhlasit, jestli by se mnou netančili, ale už byli zabraní a já popravdě pak nechtěla tančit s těmi zbývajícími, a tak jsem se z toho vykroutila, protože u nás byl počet žáků takový, že dvě holky přebývaly a ta druhá přebývající taky nechtěla tančit (a nakonec se ani nechtěla účastnit plesu a fakt tam nepřišla, ale na maturitním videu je :D), takže jsem se fakt neúčastnila. Občas toho lituju, občas ne.

Půlnočního překvapení jsem se taky nechtěla účastnit ze stejných důvodů, ale pak jsem se dozvěděla, že součástí toho je zašlapávání šerp, ohledně kterého koluje pověra, že kdo ji nezašlápne, neodmaturuje, no to jsem hned změnila názor a chtěla se účastnit! :D Navíc naštěstí při půlnočním překvapení se moc netančilo, vystoupení bylo chvilkové a ve skupinkách, tak jsem se rychle přidala k té, co obsahovala naši skupinku, kterou jsme utvořily při natáčení maturitního videa, plus kámošku Kapitánku a tu holku, co jsme se nemusely a co si vytáhla u maturity ze ZSV mé milované Ústavní právo (a co se mnou chodila i na základku a co s ní Kapitánka seděla v lavici - klid, to je k popisu její osoby vše). :D Jo a ještě jejího kamaráda.


Kapitánka s tou svou kamarádkou spolusedící ještě vymýšlely pro každého kratičkou básničku, kterou moderátoři přečtou před tím, než dotyčný půjde pro šerpu. (Mně ji naštěstí vymýšlela Kapitánka a strašně se jí povedla! :D)


Kromě takovýchto neosobních zařizovacích věcí si samozřejmě člověk musel zařídit něco sám pro sebe. Jakože holky si musely splašit šaty, zajednat česání a líčení... A všichni si pro sebe museli vybrat písničku, během které chtějí jít pro šerpu.

Já jsem samozřejmě kvůli těmto věcem plašila strašně dlouho dopředu. Například o snad více jak rok kvůli vybrání písničky. To byl taky horor. Věděla jsem naprosto přesně, že musí mít optimistický text, nejlépe o tom, jak jsem šťastná, úžasná a nádherná, nebo prostě nějaký optimistický, abych si tím nějak "přitáhla" dobré věci. :D A taky aby text byl doproveden veselou hudbou... No prostě vybírání bylo složité.

Vzhledem k tomu, že jsem docela trhlá, tak jsem uvažovala o písničce z Mrazíka od Karla Gotta Prašná cestička, no jo, jenže ona je zpívaná z pohledu kluka, a tak jsem si ji dát nechtěla. Přemýšlela jsem nad tím, že bych ji nějak upravila a poprosila bych paní profesorku sbormistrini, aby ji nazpívala, ale přišlo mi to trochu blbý. :D Upustila jsem tedy od toho a na jednu stranu jsem byla ráda, že nemusím mít všechno bláznivý a že půjdu na něco důstojného.

Bývala bych si vybrala píseň Happy od Pharrella Williamse, ale nakonec mi to taky přišlo blbý, stejně jako Billionaire od Bruna Marse, třeba kvůli tomu rapování.

Uvažovala jsem nad nějakou od Beatles... Když už, tak jsem chtěla nějakou cover verzi, aby nezněla tak zastarale. Několik měsíců jsem tedy všude rozhlašovala to, že chci jít na jednu cover verzi "Here Comes the Sun" (odkaz sem nedám kvůli tomu, že jsem dost sobecká na to, že nechci, aby na ni někdo šel :D). Líbilo se mi to, že se v ní zpívalo to, že "tady přichází/jde", tím se spíš hodila na chůzi pro šerpu. :D Ale nakonec převážilo to, že se mi moc nezamlouval jeden až moc orientálně znějící hudební nástroj a že je dost pomalá.

Vzpomněla jsem si ale na to, že mám strašně ráda písničku "Kiss Me" od Sixpence None the Richer, ale ta se mi zdála být až moc snivá na to, jak bych se chtěla prezentovat před celým sálem, který by nejspíš obsahoval spoustu lidí, kteří se ode mě odlišují svým smýšlením, chováním - abych nebyla za trapného debila. :D Z podobného důvodu jsem zavrhla i "La Vie En Rose", navíc v publiku měl být i někdo, ke komu jsem se zrovna nechovala úplně nejlíp z různých důvodů (se stydim jak p*ase), které se toho člověka moc netýkaly, tak jsem nechtěla být vyloženě za k*ávu.

I když písnička, kterou jsem si nakonec vybrala, z tohoto úhlu pohledu mohla být také velmi vnímána jako k*avská - po té, co jsem propátrala pár dalších písniček od Sixpence None the Richer, jsem zakotvila u "There She Goes"! :D Ale na druhou stranu mi přišla (a stále přijde) boží! :D

Vřele bych vám doporučila to, abyste hledali svou písničku strašně dlouho dopředu, nejmíň kousek přes rok, abyste si ji stihli zabrat a pak hned jít za spolužáky a říct, že chcete tuto písničku - nejlíp napište na třídní skupinu na FB! :D


Také šaty jsem hledala tak nějak průběžně na internetových stránkách půjčoven. Dvou z našeho města, ale i pražské "Šaty go home", kam jsem se nutně chtěla jet podívat, i když mamka byla proti, že se pak s těmi šaty nepotáhne vlakem, kdyby nás táta nemohl svézt. Stejně byla proti, i když jsem jí vysvětlila, že je snad lidi z té půjčovny k nám přivezou i odvezou a možná i zadarmo. Chtěla jsem nejvíc do Prahy, protože jsem moc nedůvěřovala místním obchodům po zkušenosti z tanečních, kde sice byli milí a šaty celkem fajn, ale já v nich nevypadala úplně nejlíp, byly mi velké i přes nějaké úpravy.

Někdy v létě jsme se s mamkou dopravily do té půjčovny, kterou jsem teď trochu pomluvila. No hezké tam měli jen jediné, a to mi ještě nesedla jejich barva, byly mi velké a byly předražené.

Za nějakou dobu jsem ale mamku dokopala i do druhé místní půjčovny, kam se jí moc nechtělo, protože si myslela, že šaty budou ještě více drahé. Já se tam ale těšila víc, protože jsem si myslela, že ty šaty mají větší úroveň a doufala jsem, že cena bude rozumná a podaří se mi přesvědčit rodiče.

Několik šatů jsme vybraly spolu s paní prodavačkou. Já chtěla nejvíc mít nějaké červené šaty a ty, co měli, jako docela ušly, ale nebylo to úplně 100% a zkoušela jsem dál.

Tu jsem vzala do ruky jedny, které paní prodavačka nakonec přinesla i přes to, že si všichni z nás mysleli, že budou na mě moc světlé (jsem velmi bledá)... Ale padly mi úžasně a jsou to ty nejkrásnější šaty! Navíc byly za zlomek ceny, co se maturitní šaty obvykle půjčují! Také vás zarazil ten přítomný čas ve vyjádření "jsou to ty nejkrásnější šaty"? :D Za tu nízkou cenu se totiž i prodávaly a visí mi doma v pokoji a teď na ně koukám! :D Takže to bylo fakt úžasný, navíc se nemusely ani zkracovat, hned jsme je vzaly i s kruhem (který je ale extrémně pružný, tedy ničemu nevadí, zvládla jsem s ním protančit celý večer až do půlnoci). A společně s nimi i nejhezčí náušnice a náhrdelník, které teď nosím na všechny společenské události a které ladí k těm šatům.

Takže tohle bylo fakt super až na to, že teď musím nutně najít nějaké využití pro ty šaty. :D Myslela jsem, že si je vezmu na Reprezentativní ples Univerzity Karlovy, ale co jsem se koukala na fotky, tak se nosí jednoduché šaty a letos jsme nakonec s kámoškou Vejškovkou nešly, jelikož jsme byly příliš líné, tak uvidím. :D

Všechno bylo také super do chvíle, kdy jsem zjistila, že ty samé šaty mají v jiné půjčovně... Tak jsem se s jejich fotkou hned musela vytasit na třídní FB skupině, aby si je spolužačky nepůjčily, což mě trochu naštvalo, že to teď nebude pro spolužáky překvapení... Ale tak přeci jen lepší, než kdyby je také měly! :D


Musela jsem také splašit boty... Bývala bych použila ty speciální na tančení, co jsem je měla už od dob tanečních, i když byly tělové, ale byly už poněkud dorasované a rozviklané... Protože jsem se nemusela s někým z taneční školy, kam jsem chodila na pokračovačky a co jsme tam ty předchozí boty koupily, tak jsem nakonec mamku přemluvila, že je splašíme přímo u hlavního prodejce v Praze. Rozhodly jsme se tentokrát pro bílé. Po nějaké době jsme úspěšně nějaké vybraly, ale musely se nechat v Londýně ušít. :D Započalo tedy období, během kterého jsem se často nervózně ptala mamky, jestli už laskavě jsou hotové (paní se měla ozvat). Měli zpoždění! Ale jednoho dne mamka přece do matičky všech měst jela a přivezla je. Tu nastal další problém! Zjistila jsem, že jsou velmi těsné! Mamka se vztekala, byly drahé! Ovšem nějak to vyšumělo, ale na ples jsem si nakonec vzala radši i náhradní původní tělové.


Zamazáno logo firmy, protože tohle není reklama a aby tedy propagace na mém blogu získala větší cenu :D


Den maturiťáku


Na vytvoření účesu jsem se domluvila s mamčinou kadeřnicí, co jsem k ní už taky nově chodila, a ohledně líčení jsem se domluvila s kosmetičkou, co ji na svých stránkách propagovala ta paní kadeřnice a která měla dorazit do kadeřnictví před tím, než by se mi dělal účes. Ohledně účesu jsem měla jasno hned - lokny rozpuštěné, případně lehce sepnuté, žádný drdol, abych nevypadala jako pošuk. Ohledně líčení jsem byla nervózní, jak to bude vypadat, abych neměla moc tmavý obličej oproti zbytku těla, jak budou vypadat mé oči - taky proto, že si linku nikdy nedělám (neumím ji)...

Do kadeřnictví jsem se rozhodla dorazit tak, aby to bylo co nejtěsněji před dobou, co jsem měla být na různých zkouškách v kulturáku, protože jsem se bála, aby mi ty lokny vydržely. Líčení bylo poněkud dlouhé... Ale paní byla moc milá a i mi půjčila na ples rtěnku, u které jsem pak měla problém s vracením, protože jsem na to zapomínala O:) Výsledek se mi líbil a to je hlavní! :D

Paní kadeřnice mi sice vlasy natočila za 1/2 nebo 1/3 doby, za kterou předchozí kadeřnice, co si mě vzala do parády na věneček (taneční), ale stejně jsme potom s rodiči nestíhali přijet do kulturáku vyloženě na minutu přesně v dobu, kterou někteří spolužáci organizátoři stanovili... U auta mě kromě nich ještě přivítala kámoška Lenka, co kvůli mému maturiťáku dorazila z daleka! :D Ta mi také pomohla odnést věci do kulturáku... Ale vyloženě do salónku ke spolužákům se styděla, a tak chudák chvilku musela počkat, než jsem přišla pro další várku. :D


Toť asi vše k přípravám, příště laskavě o tom maturiťáku. :D

A co vy a přípravy na maturiťák? Prožívaly jste to nějak, připravovaly jste se taky tak dopředu? Účastnily jste se předtančení, chtěly jste se ho účastnit nebo chcete se ho účastnit? :D

Žádné komentáře :

Okomentovat