Ahoj, pardon, že nevyšel dlouho článek, zkusím ho co nejdřív vydat, ale mám teď nějaké zkoušky ve škole :)

Můj maturitní ples - část 2.: Celý ples + tuna fotek

pátek 9. března 2018

Den D nastal a já se s věcmi načesaná a namalovaná táhla do salónku = šatny nás maturantů. Už je to tady! Byla jsem docela dost nervózní! Taky trochu z toho, jak budou vypadat ostatní holky, jaké budou mít účesy a co řeknou na můj vzhled, protože jsem tak trochu chtěla být nejhezčí. :D

Během toho, jak jsem se vlekla kolem otevřených dveří do hlavního sálu, tak se mi podařilo vypozorovat, že právě tam se logicky pohybuje hodně spolužáků a cosi připravuje. Šla jsem tedy hned po odložení věcí tam, možná jsem to i pro jistotu dostala od někoho příkazem. Zastihla jsem spolužáky v plné práci - při pilném nafukování balónků a jejich vázání na různá místa. Z toho jsem poněkud neměla radost, protože mi nafukování balónků nejde a motá se mi z toho hlava. Začala jsem tedy nejspíš trochu okounět okolo, hledat kamarádky a dumat nad tím, jak pomůžu.

Ani jsem tomu nemusela věnovat moc času, protože zanedlouho se začalo rozhlašovat, že se máme převléct do kostýmů na předtančení kvůli společné fotce. To mi přišlo trochu vtipný, že na fotce sice budu, i když se předtančení nezúčastním, ale pěkně jsem z haldy věcí vytáhla své bílé tričko, černé gatě a oranžovou vězeňskou uniformu... A začala jsem se pěkně poflakovat a fotit si selfie na památku (chtěla jsem aspoň na nějaké fotce vypadat dobře, tak jsem začala plnit plán a osobně si existenci žádoucí fotky pojišťovat), jelikož trvalo celé věky, než se všichni laskavě vypravili! :D

Mám k tomu na FB vtipný popisky, ale to by se sem nevešlo :)

Sorry třído, klidně smažu č. 1
(já jsem v druhé řadě odzdola třetí zprava, Gurmánka nade mnou a Eneul vedle ní, Kapitánka ve stejné řadě jako já, ale třetí zleva - sorry, holky, kdyžtak vás odoznačím, jo a spolužák nade mnou neukazuje na mě, ale na spolužačku pode mnou :D)

Jo tak vlastně ještě někdy před nebo za focením jsme si zkoušeli nástup na parket a chůzi pro šerpu, obojí samozřejmě na hudbu. Z těchto dvou částí programu jsem byla strašně nadšená a cítila jsem se poctěná! Šla jsem totiž první v obou případech! Možnost jít v čele působila radost už sama o sobě, ale pochopitelně skýtala i další bonusy, jako pravděpodobnost více fotek (fotografové ještě nebudou znudění) a dostačujícího potlesku a možná i množství peněz, i když jsem nebyla nejpopulárnější člověk ze třídy, jelikož i diváci ještě budou čerství. Naštvání působícím mínusem ovšem bylo to, že jsem měla jít sama.

Jak už jsem totiž zmiňovala v předchozím článku, v naší třídě bylo o dvě holky více jak kluků. Ta druhá nechtěla tančit, nakonec ani nedorazila na ples, já se také nechtěla účastnit předtančení a páry při nástupu na parket byly utvořeny z párů při předtančení. Může mi být jedno, co si o tom mysleli ostatní, že jsem šla sama, ale stejně mě někdy naštve, když se koukám na tátovo video z nástupu a tam to nějaké divačky nepřeslechnutelně hlasitě rozebírají! Plusbod pro ně ovšem za to, že je napadlo, že na mě kluk nezbyl (i když to by snad došlo každému, kdo se pořádně koukal). :D

Protože si myslím, že moc neumím tančit a kdybych se pokoušela o nějaké kreace při cestě na šerpu, tak by to vypadalo trapně, tak jsem si řekla, že maximálně na začátku se třeba ukloním nebo tak něco a pak už jen normálně obyčejně půjdu. Mému rozhodnutí také napomohlo to, že jsem šla první, a tak jsem tím spíš měla "bobky". :D Trochu mi to pak bylo líto, když jsem sledovala některé ostatní, ale stejně převažovala spokojenost.

Poté jsme se už jen flákali až do začátku plesu... Teda já ještě bůhvíproč někdy mezi tím běžela ke stolku s tombolou, jak vím díky fotce, ale to je jedno. :D Taková nervozita, když se blížil čas vpuštění diváků, když se blížil čas zahájení maturiťáku!


Nejvíc jsem se těšila odjakživa na moment, kdy budeme sedět na parketu a dívat se na naše maturitní video. Byla jsem tedy potom naštvaná, když se řeklo, že po dobu promítání budeme schovaní. Nakonec se mi to ale trochu splnilo - sice jsme neseděli uprostřed, ale stáli na straně za diváky, ovšem dívali jsme se, navíc já si stoupla na židli, a tak to v rámci možností bylo skvělý! :D

Jsem věděla, že mě fotí a on tu fotku fakt nechal! :D

S napětím jsem poslouchala, jestli se ostatní budou smát, a co hlavně u naší scénky! Strašně mě potěšilo to, že když se objevila ve videu moje fotka se jménem, tak někdo kdesi přede mnou zapískal! :D Hrozně mě ale štve to, že jsem nezjistila, kdo to byl.

Cítila jsem se fakt divně, že jak maturitní video skončí a spolužáci se začnou hrnout na parket, tak já půjdu opačným směrem do šatny, co na to asi řeknou diváci, ale trochu mi to taky přišlo srandovní. Dost jsem se taky bavila při myšlence, co na to řekne jedna přítomná osoba z tanečních, co jsme se nejspíš moc nemusely, že se třeba těšila, jak se pobaví nad tím, jak neumím tančit a ono houby! :D

Extra čas jsem plánovala vyplnit oblékáním šatů. Nějakou dobu před plesem jsem se ptala spolužačky, co jsme se taky nemusely, jestli budu moct do salónku přes hlídače procpat mamku a kámošku Lenku, aby mi pomohly. Prej ne. Já se ale stejně zeptala toho bodyguarda a dobře jsem udělala, povolil mi to totiž! :D Ještěže se tak stalo! Dlouhé předtančení skončilo a já ještě nebyla oblečená! Bála jsem se, aby mi šaty nespadly, ale zase abych mohla dýchat, no to bylo taky zajímavé vyladit, ale nakonec to bylo v pohodě. Pak už zase následovalo jen nervózní čekání, strávené kolektivním posilňováním různými tekutinami (v mém případě hlavně cola, obecně jsem při maturiťáku ze svého obvyklého pití malého množství pila ještě míň, což mě kupodivu trochu naštvalo).

Tu přišel čas, že jsme už měli sejít do sálu a připravit se na nástup. To taky trvalo nějakou dobu. Asi od té doby se tam začal ochomýtat kolem nás všech, ale hlavně kolem mě (i spolužák to o pár dní později zmiňoval), jeden fotograf, což na jednu stranu bylo fajn, ale na druhou mi to od něj bylo nepříjemné. :D Chudák fotograf se tam o mou sukni skoro přerazil, i když jsem se mu snažila udělat místo. Díky němu jsem pak zjistila, že se na fotce jeden neznámý kluk zachoval mile, že se vtipně zatvářil a ukázal na mě. :D

Když se moderátorka zeptala, jestli už jsme připravení, tak jsem byla zticha, i když jsem byla první, protože jsem se spoléhala, že někdo zareaguje za mě. Taky že jo. Ale diváci nereagovali a ona se stejně ještě zeptala, tak jsem teda odpověděla já (mimochodem, i když jsem se nesnažila, tak jsem byla dost hlasitá, i když jsem se normálně bavila s tím fotografem, je to slyšet na tátově videu, který stál přes celý sál, no to zírám :D) a najednou všichni začali tleskat a pískat, to jsem měla radost! :D

Velice se mi ulevilo a byla jsem nadšená z toho, že se mi podařilo vykročit přesně tehdy, kdy jsem měla, že jsem šla do rytmu, moc jsem se neloudala, ale taky jsem moc nespěchala! :D Měla jsem za úkol se zastavit u pódia v půli sálu a když projde poslední pár přede mnou před diváky, tak vykročit, a ono se to povedlo v dobrý okamžik na hudbu! Navíc mám z nástupu hodně fotek, dokonce na stránce, na které jsem si vždycky přála mít svou fotku, navíc jsou super, minimálně jedna z nich, tak jsem spokojená! :D Nástup tedy hodnotím 10/10, pokud si teda odmyslím to, že jsem šla sama. :D

Tuhle fotku mám nejradši! :D


Následovalo dlouhé tlachání všech možných lidí a tak a já jsem začínala být dost nervózní, už jsem chtěla mít to šerpování za sebou! Ale na proslovy jsem se na druhou stranu těšila. První pan profesor třídní mě tedy trošičku naštval, když řekl, že nebude vzpomínat na nějaké zážitky, zkrátil to. :D Bohužel už si nepamatuju, co kdo říkal.

A pak to přišlo! Moderátoři (měli jsme moderátorský pár) vyzvali, aby předstoupil první maturant, tedy jsem nervózně, nadšeně a s očekáváním naklusala. Básničku o mně přečetl k mé velké radosti moderátor, absolvent gymnázia, co byl hrozně u nás populární a co vedl pokračovačky tanečních, na které jsem chodila, tedy jsem se s ním trochu znala. :D

Přivítejte zde prosím exkluzivně výstižnou básničku o mně, kterou vymyslela kámoška Kapitánka:

Běžně tichá jako myška,
Když však něco pronese,
Obsah hlášky, tón i výška
Úsměv i děs přinese.

Se mi to líbí, teda až na ten děs... Prej je tam jenom kvůli tomu, aby se to rýmovalo... :D

Tuto fotku sem přidávám jen kvůli moderátorům! :D

A už jsem šla na There She Goes od Sixpence None The Richer!

No podělala jsem úvodní pózu a přišlo mi, že jdu celou věčnost a to byl důvod, proč jsem se na šerpování nemohla podívat až donedávna. Naštěstí jsem zjistila, že to celkem ujde, není to až tak děsný, no to se mi ulevilo. A při chůzi jsem se několikrát strašně naštvala na lidi, co házeli peníze, protože mě párkrát trefili do hlavy a dost to bolelo! Měla jsem chuť si to s nimi vyřídit! :D

Každopádně pak mi první pan profesor třídní (zeměpisář, současný místostarosta našeho města) dvakrát nasazoval kytičku na ruku (stejně pak zase spadla)

 Tuto fotku sem dávám kvůli tomu, že je vidět kousek obličeje druhého pana třídního


a druhý pan profesor (češtinář) mi obráceně nasadil šerpu. Ale stejně je mám ráda! :D No společná fotka nic extra myslím, stejně jako z cesty pro šerpu... Tak aspoň, že jsou z nástupu!

Pak už jsem jen mohla trsat, trošku závidět, jak to ostatní rozjíždějí a poctivě nejvíc tleskat kámoškám (ale standardně i ostatním)! :D Tak si říkám, že jestli by někdo z čtenářů tohoto blogu věděl, že toho dne mám maturiťák, a šel by tam, tak by si mě možná spletl s Gurmánkou, protože ona narozdíl ode mě měla bláznivou písničku - pirátskou! :D

Dále přivezli stolek se sklenicemi, co měly na sobě vyrytá naše jména a co obsahovaly co jiného, než šampaňské. Hned jsem se k němu vrhla a svou sklenici jsem našla skoro hned, tak jsem se šťastně zasmála a v tom mě cvaknul nějaký fotograf! Kupodivu to docela ujde, i když se na fotkách zásadně nezubím, protože si myslím, že to nevypadá dobře.

Řekni... Čokoláda! (sejry nesnášim) :D

Not sure if gusta :D

Skleničku jsem ukryla k na straně parketu stojícím rodičům a Lence, kterou jsem viděla toho dne zase jen na chvilku a teprve potřetí.

Následovalo společné focení
  
 Čekání a všimněte si té elegantní pózy levé ruky, takhle dávat ruku se doporučuje *ironie*

a dlouhatánské uklízení peněz a konfet, v mém případě docela bezcílné šťouchání do nich lopatkou (smeták jsem neměla a házet je ručně na lopatku by bylo neefektivní).

Seeelfie (poslední má samostatná v tomto článku)! :D

Čekááání

Myslím, že jsem v minulém článku nezmínila, že jsme si zabírali profesory, které vyzveme k tanci. Já jsem si vybrala pana zástupce, kterého jsem si oblíbila. Je sice trochu zvláštní, nevypočitatelný a každý se ho bál, ale já tolik ne a navíc byl vtipný. :D Se svým plánem jsem ho seznámila dopředu a pěkně jsem mu řekla, jakou barvu šatů budu mít (chtěl to asi vědět). Ale ve chvíli, kdy jsme měli jít pro profesory, tak se zrovna s někým zapovídal, ale v pořádku, pěkně hned šel a bylo to super, celou dobu se na mě smál a navíc z profesorů asi nejlíp umí tančit! :D

Poté následoval tanec s rodiči a velké zklamání pro mě, protože táta se prostě nenechal vyzvat! Vymlouval se na kolena! To mi přijde trochu jako blbost, ale pak to po měsících toto zdůvodnění ještě nějak více rozebíral, ale stejně (tak aspoň, že vše natáčel - jako můj táta je na strašně úžasný, nejlepší na světě, ale na druhou stranu občas mě prostě něčím takhle naštve). Šla jsem tedy vyzvat bývalého profesora třídního.

A tanci s profesory, střídanými s odběhnutím do salónku jsem strávila vlastně celý večer! Jo vlastně jsem ještě tančila se synem zástupce - známým ze školního pěveckého sboru a s jiným fotografem. A ještě jedna věc se v průběhu večera stala - ocenila jsem svou prozíravost, když jsem si musela přezout boty (od té doby jsou mimochodem už vždy v pohodě, netřeba přezutí). :D S kamarádkami jsem se moc neviděla...

Dále jsem donutila mamku s Lenkou se vyfotit ve fotokoutku a přiměla jsem Lenku, aby si tu fotku taky nechala vytisknout a dobře jsem udělala, minimálně ještě na letošní Vánoce jí v pokoji myslím visela (ale tu fotku sem radši nedám, radši se jich nejdřív zeptám). :D

Hmmm, taky vám připadá, že tu něco zásadního chybí? Třeba jako jak jsem trávila spoustu času se svou láskou? Správně! Žádného přítele totiž nemám! A nikdy jsem neměla! Ostuda level 1 000 000! Je mi 20! Holt jsem vždycky "ztrácela čas" přemýšlením o nesprávných = zadaní, prostě nechtěli a jsem asi příliš divná, ale to vy už možná tušíte. :D Na jednu stranu mě to dost štve (ze všeho nejvíc jsem nechtěla být mezi posledními, navíc do takového věku, cítím tlak společnosti - samu od sebe by mě to možná štvalo míň) a bývám kvůli tomu smutná, ale na druhou stranu je mi fajn a užívám si (né v jiném slova smyslu, i když i to mě už napadlo, že bych se pak nemusela tolik stydět, ale stejně vítězí to, že prostě chci být z lásky s tím pravým), i ten ples jsem si fakt MÓÓÓC užila. :) Může to třeba teoreticky z tohoto úhlu vypadat jako trochu nemožné, jistě mi třeba někteří nebudou věřit, ale prostě se stalo. :D

Po dlouhé době následovalo půlnoční překvapení. Spočívalo v tom, že oba naši třídní si sedli na lavičky před diváky a dělali, že přepínají programy na televizi. Naše skupinka měla znázorňovat nějaké cvičení. :D To, že jsem byla čím dál víc nervózní, než se na nás dostalo, snad ani raději nebudu moc popisovat. :D Pokazila jsem přiběhnutí na parket, podle svého názoru tam běžím jako debil. Jinak jsem ale myslím zvládla líp zbytek scénky, což je super a podstatné, protože na zkouškách jsem vždycky nějakou část pokazila, zapomněla se, i když jsme to měli docela krátké a jednoduché i se společnou částí (vlastně jsme asi byli poslední skupinka).

Jak jsem už psala, půlnočního překvapení jsem se účastnila také kvůli zašlapávání šerp. Hodlala jsem tedy bedlivě sledovat, kdy k tomu dojde (mimochodem, to přinášení šerp taky bylo zajímavé - zmatečné, ale už si to moc nepamatuju). Jenže jsem to nějak propásla! Měla jsem několikrát poprosit Eneul, ať mě upozorní - drkne do mě (i když pochybuju, že by si na to vzpomněla).

Po půlnočním překvapení přestala hrát naše luxusní kapela (hráli samé dobré známé i zahraniční věci, mé oblíbené!) a začala díza. Jak si myslím, že obecně moc neumím tančit, tak si jsem víc jistá ve vážných tancích, které se učí na tanečních (aby ne, však jsem pak ještě rok chodila do navazujících kurzů i chvíli na trénink sportovního klubu! :D). Zatroubila jsem tedy k ústupu!

Pak už se dělo fakt nevím co. Doufám ale, že jsme se pak ještě náležitě sáhodlouze bavily s Lenkou. :D


Toť můj maturitní ples! Týjo, obvykle sem zatím nedávám moc fotek, natož fotek sebe, a teď taková spousta! :D Co vy a váš maturitní ples? Jaký byl nebo jaký si myslíte, že bude? Stalo se během něj něco zajímavého nebo si myslíte, že se stane něco zajímavého? :D

5 komentářů :

  1. Teda ta básnička od kamarádky zní vážně dobře, kamarádka má talent, sice nemohu posoudit, jestli to na tebe sedí, ale má to rytmus a rýmuje se to! My si psali taky takové textíky, ale básničky byly jen některé z nich, já zrovna básničku neměla, ale taky se mi líbilo, co o mně spolužáci napsali. Až na to, že hned na začátek napsali, že neumím udělat kotrmelec, to bylo trošku nevhodné, rozhlásit to na celý sál.
    Jo a taky se mi stalo, že na mě nevyšel kluk na předtančení. Ale bylo takové rozkouskované a ne celé v páru, takže jsem prostě chvilku tančila s další holkou, co na ni nezbyl partner. Vtipné bylo, že ta holka byla vyšší než většina kluků, takže ačkoliv jsme byly dívčí pár, měly jsme asi největší výškový rozdíl.:D
    A jsi vážně neuvěřitelně hezká, doufám že to o sobě víš. Líbí se mi, že sis nenechávala dělat žádný složitý účes. A tvoje šaty měly moc pěknou barvu, opravdu se k tobě hodila, aspoň z mého laického pohledu (nejsem žádný módní expert, prostě se mi to jen líbí).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) To jsem ráda, že se ti taky líbil textík o tobě! To tam fakt nemuseli dávat, no...
      :D
      Děkuju moc!!! :) Ale dokážu se zaksichtit hůř než kdokoli jiný, jsem si tím jistá :/ :D A ty jsi taky krásná! :)

      Vymazat
  2. Kočka! Kéž by mi to takhle slušelo na mém maturáku, já vypadala děsně, ani na ty fotky nemůžu koukat :D Příšernej účes, příšerný hadry, make-up naprosto nezvládnutej, no prostě ne-e.

    OdpovědětVymazat
  3. Máš boží obočí ... já jsem si to svoje vyškubala :)

    Příběhy z mlhy a éteru

    OdpovědětVymazat