Ahoj, pardon, že nevyšel dlouho článek, zkusím ho co nejdřív vydat, ale mám teď nějaké zkoušky ve škole :)

První zážitky na vysoké škole a dojmy z ní + školní budova (od menšího Phobose a Deimose k Ivanovi z Mrazíka)

pátek 22. června 2018

Když jsem zjistila, kde že se budeme většinu času učit (v hlavní budově Hollaru mě čeká snad jen ruština), tak jsem se trochu povztekala. Nejednalo se totiž o historickou budovu, ale o moderní nepamátkové cosi kdesi v Jinonicích. Podle fotek jsem se trochu zděsila, protože to absolutně nevypadá jako budova univerzity, vypadá to jako normální obytná budova, případně hotel, s balkóny, nijak se to neliší od okolních (tedy logicky stejně vypadajících) komplexů! Trochu rozdíl pro mě - naše gymnázium má pěknou historickou budovu. A to okolí? Taky nic moc, žádné zajímavé místo/slavný podnik/obchod. Ale rozhodně jsem si považovala toho, že se tam dá dopravit metrem a je to jenom čtyři minuty od něj do školy, no a taky že ta budova není šedivý betonový kvádr, čehož jsem se děsila nejvíce.

Poprvé jsem toto místo navštívila 26. 9., když jsem těsně před zahájením školního roku (na vejškách se začíná jak kdy, ale u nás začátkem října) svištěla na ten rozřazovací test z angličtiny. Teda musela jsem se tam z nádraží kodrcat asi půl hodiny a pak jsem ještě zvolila z metra cestu, která je asi o něco delší, o drobátko komplikovanější a nejspíš nikdo ze studentů ji nepoužívá... Ale víte vy co? 1) našla jsem ji, 2) našla jsem ji včas a 3)... Naštěstí se mi ta naše školní budova zalíbila! :D V reálu podle mě vypadá líp než na těch fotkách! :D Velmi jsem z estetického hlediska ocenila ty balkónky - úplně mě okouzlily rostliny, které na nich kvetly! Akorát v deštivém počasí/počasí po dešti ty balkónky nejsou úplně výhra, protože si člověk musí dát pozor, aby na něj z nich nekápla voda. :D

Zatím jsem ovšem budovy (jsou dvě) pořádně nevyfotila, protože jsem se styděla, a tak do doby, než tak učiním, se budete muset podívat na Google nebo na tuto fotku (my "obýváme" levou část budovy na tom snímku), co se nachází na stránkách Fakulty humanitních studií, která společně s Filosofickou fakultou také využívá "naše" (Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy) prostory. Pardon! :)

Má recenze té budovy (mimochodem, spolužačky ji zakomponovaly do prezentace na předmět, do kterého jsem se také dělala se Sociologickým deníkem, z něhož už jsem sem dala nějaké úryvky :D):

Budova naší školy se mi velmi líbí díky svému modernímu vzhledu, ale modernímu příjemně, třeba nějaké příliš futuristické stavby ráda nemám. Připomíná mi nějakou americkou univerzitu. Jsem mile potěšená, že na mě v reálu působí lépe jak na fotkách. Ze všeho nejvíc jsem nechtěla studovat v šedé betonové bezútěšné krabici a budova naší školy naštěstí vypadá jinak, a co teprve např. architektonické skvosty uvnitř - třída X se svým dřevěným obložením a třída Y se svým balkonem, na který vedou nádherná bílá schodiště! Na studenty tedy naše školní budova jistě působí příjemně, útulně (viz učebna X), cítí se být hrdí, že studují v tak hezkých prostorách.

Navazování vazeb mezi studenty určitě napomáhá, viz židle u sebe na chodbách, židle u "žluté věci" na chodbě a válecí místo na ní, studijní místnost a jídelna. Studenti mají možnost relaxovat ve studijní místnosti na pohodlných sedačkách, ale na můj vkus je ta místnost příliš malá - bylo by vhodné ji zvětšit nebo jich ve škole zřídit víc. Nezamlouvá se mi moc, že je budova postavena na vyvýšeném místě a člověk k ní musí stoupat po vysokém schodišti. Oceňuji však, že se nachází v klidnější části města, ale zároveň jen pár kroků od metra.

Ale byla jsem jen jedna z mála, kteří měli pozitivní názor na tu budovu, teda přesněji už si nevzpomínám, jestli se někomu také líbila... No, tak aspoň, že pro mě je krásná! :D

Jinak plán je takový, že k ní někdy do roku 2022 přistaví budovu, co vypadá jako sýr ementál, a to se mi teda nelíbí, jelikož nesnáším tento mléčný výrobek, a tak asi budu muset kvůli tomu (:D) do té doby dostudovat - jako mohla bych to stihnout! ...I když v článku o schválení tohoto projektu ta přístavba vypadala méně sýrovitě, normálněji, tak snad! :D


Teď po sáhodlouhém povídání o školní budově se konečně můžeme přesunout k prvnímu školnímu dni, jelikož v den, kdy jsem psala ten rozřazovací test, se nic moc zajímavého nestalo (kromě toho, že jsem to napsala dobře a že jsem poprvé cestou vlakem domů ve vlaku spatřila vozík s občerstvením, při čemž jsem si připadala jako v Bradavickém expresu :D).

Asi až první den jsem mohla ocenit skutečnost, že máme na škole šatnu, s milými šatnářkami mimochodem, co se mě za pár měsíců budou ptát na to, jak jde zkouškové a z nichž jedna mi přišije poutko bundy. Poté jsem svištěla do posluchárny X (to je ta učebna X v mé recenzi naší školní budovy), kde se konala většina mých přednášek v obou semestrech a která se prakticky nachází přímo naproti šatně. Od začátku jsem věděla, kam si sednu. Někam spíše dozadu a hned na kraj u uličky, abych nebyla namačkaná jako sardinka mezi cizími spolužáky.

Jedno takové místo bylo volné u nějaké holky (u nás je většina holek, ale né tak závratná, máme spoustu kluků), tak jsem se dovolila, jestli si tam můžu sednout. A byla to správná volba! Ta holka se ukázala jako velmi milá přátelská bytost, navíc už nějaký obor měla vystudovaný, tedy se jednalo o starého mazáka (stará mazačka zní divně :D)! A skoro hned, jak jsme se daly do řeči, tak mi sdělila tu nejdůležitější věc! Že na jedné akci se rozdávají mimoškolní pomůcky od studentů! Byla jsem velmi nadšená! :D Hned jsem napsala buddymu, abych se ujistila a on byl dokonce tak laskavý, že byl ochotný mi mimoškolní pomůcky zprostředkovat, aniž bych musela na tu akci (konala se pozdě večer kdesi a já jsem dojíždějící)!

Na naší škole, minimálně na našem oboru, existuje totiž "buddy program", kdy prváci jsou přiřazeni k dobrovolníku z řad starších studentů - "buddymu", s nímž se mohou radit o různých věcech spojených se studiem.

Takže hned první den na první hodině jsem se s někým novým spřátelila a získala jsem tu nejzásadnější informaci! :D S touto kamarádkou jsme se chtěly sejít i příště, ale myslím, že jsme se doposud viděly jen na té první hodině, jelikož na dalších chyběla buď ona nebo já nebo obě. Každopádně občas si ještě píšeme a doufám tedy, že se někde sejdeme, i když právě ukončila studium - ale bakalářské, tedy... :D

Během té hodiny jsem se ještě rozhlížela po těch mých dvou strategických spojencích/kamarádech, se kterými jsem se seznámila přes Facebook. Oba mě poznali! S tou kamarádkou jsme se pak už moc nebavily, našla si jiné přátele... Ale s kamarádem jsme se začali velmi bavit (och, jaká bohatá slovní zásoba) a sedět vedle sebe! :D Je to poprvé, co kamarádím více - hodně se bavím - s klukem! :D


Jak už jsem napsala v článku o tom, co jsem zažila v roce 2017, drahý kamarád se vyznačuje podobnou "cáklostí", a tedy se nechal v průběhu října o dlouhé pauze mezi hodinami přemluvit k prozkoumání školních budov. :D A odnesli jsme si spoustu legračních příhod, které v mnoha případech spočívaly v tom, že jsme bedlivě prozkoumávali cedulky u kabinetů či na poštovních schránkách a lidé z kabinetů na nás kvůli otevřeným dveřím zírali či kolem nás prošel jeden z majitelů zmíněné schránky. :D Dva zážitky se ale tomuto schématu vymykaly, a ty tu zmíním:
  1. Jednou jsme takhle stáli u kabinetu, co tam zrovna sídlily naše učitelky a já povídala, že rozhodně žádná z nich nesmí vyjít teď v tu chvíli, jak tam stojíme (měli jsme z nich respekt). Co se nestalo, dveře kabinetu se rozvalily a jedna vyšla! Vyděsili jsme se všichni! Ale aspoň to naštěstí byla jiná nám neznámá učitelka. :D
  2. Jak jsme si takhle trajdali budovami, tak najednou kamarád povídal, ať se otočím, že na nás civí nějaký týpek! Taky že jo! Nějaký pán kousek od nás skartoval a beze skrupulí na nás zíral a pokračoval v tom, i když jsem se na něj teda taky podívala! :D Tak jsme se honem zdekovali, jakože jsme utekli… Ale tento příběh ještě neskončil! :D Nějak se to dalo oběhnout a na týpka jsme viděli odjinud zezadu… A kamarád na něj vyplázl jazyk!!! :D
Kromě vtipných zážitků naše túra přinesla ještě užitečné zjištění - víme, že se v budově na zastrčeném místě nachází pohodlná sedačka… Ale už jsem zapomněla, kde přesně a v které budově, takže je to asi trochu na nic, ale pšššt! :D

Trošičku mě naštvala jedna dávná kamarádka z internetové RPG hry HOCZ, která sice také studuje v těch našich školních budovách a dokonce mě toho dne, kdy jsme je s kamarádem propátrávali, zahlédla a poznala, ale nepozdravila mě a k ničemu se nadále nemá. :D

  • Ve škole mě zaujalo v prvních chvílích docházky také to, že na dveřích poslucháren bývají nalepeny různé cizojazyčné "přezdívky" pro ně (akorát si na žádný příklad teď nevzpomínám :D).
  • Také to, jak složitě může být vyložena matematika a statistika, že se to nedá pochopit, nedá se dávat pozor, natož když statistiku ještě protáhne z obvyklé délky jedné hodiny 80 minut (zvykněte si, základkáři a středoškoláci) na 120 minut!
  • Dále mě překvapilo, že valná většina cvičících (jakože snad všichni až na cvičícího statistiky, kterého jsem neměla) jsou mladí hodní lidé, dokonce někdy hodní až do té míry, že přemluví toho profesora (má ten titul) přednášejícího přírodovědné předměty, aby upustil od povinné ústní zkoušky!
  • Byla jsem velmi potěšená tím, že se na cvičeních matematiky i statistiky nehledělo na docházku!
  • Nejdřív jsem byla velmi zmatená ze dvou hlavních stránek, které používáme při studiu - jednu např. na zápis k předmětům a zkouškám a druhou na odevzdávání úkolů, ale pak už jsem si na to celkem zvykla!
  • Jsem rozmrzelá z toho, že poslední učívaná hodina (do 19:50) končí tak, že nestíhám vlak a musím čekat skoro hodinu na nádraží!
  • Jsem nadšená z toho, že si můžeme rozvrh hodně sestavit ku obrazu svému!
  • Jsem poněkud rozmrzelá z toho, že se tam vyskytují  tři mně protivné holky.
  • Jsem ale více než nadšená z toho, že tam dochází můj kamarád, který navíc přestupuje z příbuzného oboru na můj! :D
  • Jsem naštvaná z toho, že od vchodových dveří dovnitř do míst, kde se na chodbě sedí, hodně táhne!
  • Jsem nadšená z přítomnosti automatů, výtahů a válecího místa s velikým polštářem na chodbě, kam si může člověk lehnout, čehož jsem mimochodem využila už 5. 10.! :D
  • Byla jsem velmi rozmrzelá z toho, že mi asi první dva měsíce pořádně nejela wi-fi! Musela jsem kvůli tomu dokonce navštívit pána, jenž se v naší školní budově o to připojení stará, ale i s jeho řešením jsem měla problémy. Avšak po nějaké době se to, *ťukťukťuk*, vyřešilo a pěkně mi to funguje! :D
  • Jsem velice nadšená z toho, že naše škola hned po mém příchodu přestoupila na jiný způsob známkování, který je běžný v Americe (dostáváme A, B, C, D, E a F), díky čemuž se zvětšila hranice toho, kdy ještě student prospěje! :D
  • Jsem nadšená z toho, že se redesignovaly internetové stránky naší fakulty!
  • Jsem extrémně nadšená z toho, že máme volné pátky, prostě se o nich nic neučí, a tak můžu relaxovat a chodit na náš prestižní pěvecký sbor na gymnáziu, které jsem navštěvovala! :D


Takže toť mé první dojmy z mé nové školy. Jinak to v závorce nadpisu tohoto článku - od menšího Phobose a Deimose k Ivanovi z Mrazíka - má znamenat to, že jsem dříve vzhled školy považovala spíše za děsný a poté se mi zalíbil. :D Phobos a Deimos totiž v překladu znamená děs a hrůza a Ivan v pohádce Mrazík zpíval o tom, jak vypadá hezky. :D

Co vy a vysoká škola? Jak to tam máte nebo jak to tam budete mít? Co jste tam zažili během prvních chvil prvního ročníku? :D

Žádné komentáře :

Okomentovat