Vzpomínky na bývalé kamarádky (+ ptákoviny, co jsme navyváděly) - část 1.

pátek 20. července 2018

Jsem si nebyla jistá, co na tento týden sesmolit, ale dnešní (páteční) událost mi přinesla námět. I když nevím, jestli se to tak docela stalo, protože jsem trochu krátkozraká a zblízka jsem znovu moc nezkoumala. Každopádně možná jsem dnes v obchodním centru prošla těsně kolem své tehdy nejlepší kamarádky ze základky… A nepozdravila jsem ji a dělala jsem, že ji nevidím. Potom na přechodu, spokojeně dlabajíc zmrzlinu, jsem možná (a tím jsem si více jistá) zahlédla další bývalou spolužačku ze základní školy a pravděpodobně ji nachytala, jak na mě trošku nasupeně zírá… A také jsme kolem sebe beze slova prošly. Ale to už je spíš jen zajímavost, v tomto článku více figurovat nebude, protože jsme se nikdy moc nebavily (nic ve zlém, jen jsme se prostě nepřátelily). Jinak své dnešní chování samozřejmě vysvětlím.

Je možné, že jsem kamarádek ztratila či víceméně ztratila (prostě jsme se přestaly bavit) víc, ale těch z reálného života to bylo sedm (!). Nejdřív jsem to chtěla brát popořadě, podle toho, kdy jsme se začaly bavit, ale pak jsem se rozhodla, že nejdřív popíšu přátelství se dvěma holkami, co se vyskytovaly (či stále bydlí) v okolí mého bydliště a potom se teprve dostanu k těm zbývajícím pěti ze základní školy.

Jinak neručím za to, že tu napíšu vše podstatné, vše ohledně toho, jak jsem je „ztratila“, protože si některé věci už moc nepamatuju. Však o všechny jsem „přišla“ myslím nejpozději v primě (šestá třída víceletého gymnázia a pardon, že to sem takhle píšu, nechci se moc povyšovat, jen jsem na to zvyklá a přišlo by mi nepřesné říkat, že jsem chodila do šesté třídy, když se tomu prostě říkalo prima, no ovšem možná se přeci jenom trochu chci naparovat, čímž možná dám za pravdu něčemu, co o mně jinak nesprávně rozhlašovaly minimálně dvě z těch kamarádek, ale chci si natřásat peří jen jemňoučce, tak promiňte O:D). A omlouvám se, že se zase v prvních třech odstavcích, co se budou vyskytovat před perexem, vykecávám o úvodních věcech a nemáte tu už ochutnávku povídání o kamarádkách, tedy nevíte, do čeho jdete a možná to kvůli tomu nerozkliknete, ale tak to je vaše věc, stejně budu radši, když si ten článek přečtou "jen" lidé, kteří ke mně mají důvěru, věří, že bude dobrý a zajímavý, a skutečně se o mě zajímají! :D



Každopádně jak už jsem naznačila, v mém okolí se vyskytovaly dvě holky, se kterými jsem se nejspíš v období docházky na základku spřátelila.


První kamarádka

První kdysi dokonce bydlela v naší ulici, v níž zůstali bydlet její prarodiče i s prababičkou, za kterými jezdila na návštěvy. Díky tomu jsem se s ní „sčuchla“ :D a začaly jsme vyvádět různé ptákoviny.

Mezi ty nevinné patřilo například
  • blbnutí (především) u nich na zahradě v bazénu a opalování,
  • paření her u nich (teda spíš jsem se nadšeně koukala, jak kamarádka hraje např. Maria a nějakou závodní hru s Disney postavičkami :D, protože si představte, že jsem se radši dívala než hrála)
  • a lítání v ulici a okolí,
  • nafocení bláznivé série fotek,

(Když nám takto zakryju obličeje, tak by jí snad nemuselo vadit, že to sem dávám, ne? :D)
  • někdy i blbnutí s vysílačkami,
  • pravidelné oslavy začátků (a/nebo) konců léta opékáním buřtů za domky za hlasitého pouštění hudby, nejspíš řvaní těch písní, ale určitě i exhibování tanečních (ne)dovedností :D, v jednom nebo pár případech jsme i opékaly brambory v popelu (myslím, že mňam!) a pokoušely se vařit polévku na tom ohni (kamarádka mě pak nutila, ať si dám, ale myslím, že jsem se bála a pak si trochu dala jen ona :D),
  • zřízení bunkru v lese a jeho uklízení,
  • lození na hromadu kamení na plácku před jejich domem, co ji tam přivezl její děda bagrem,
  • a možná i jízda na kole – občas i v lese, kde jsme se teda – hlavně v mém případě – málem vysypaly kvůli těm kořenům. :D

Mezi negativně ptákovinovité vůči nám patřilo
  • to, že mě kamarádka vozila v kočárku pro panenky z kopečku, přičemž jsem si mohla nabít zobák.

Mezi negativně ptákovinovité vůči okolí patřilo
  • něco, za co se poněkud stydím, a to sice trhání fazolí nebohým sousedům zahrádkářům (pak jsme je louskaly a těšily se z toho, jak jsou krásně barevné),
  • dělání si srandy ze sousedů a pomlouvání jich trochu,
  • možná i zvonění na domy a utíkání :D
  • a házení borčusu (teda nejspíš jen já jsem jí to tam házela) na zeď paní sousedce.

Kamarádka mě těšila tím, že mi házela do schránky různé vzkazy, akorát nevím, co v nich bylo, asi to, jestli se zase uvidíme. :D A teď nevím, s kterou z kamarádek z okolí, ale našly jsme si také v lese takové hezké místečko s kopečky a tam jsme blbly, hezky jsme běhaly po těch kopečcích a špehovaly odtamtud trochu vodárnu… :D

Každopádně připadalo mi, že mě někdy komanduje, což se mi nelíbilo a občas jsem se kvůli tomu s ní nebavila… A vykývala mi topení tím, že si o ně opírala nohy, a pak jsem je kvůli tomu měla nakřivo (ale fajn, já si o ně fajfky, jakože nohy, potom opírala taky, takže za to nemůže jen ona :D)! :D Ale ve výsledku naše přátelství nejspíš jen nějak vyšumělo – nevím, jak se stalo, že jsme se přestaly bavit.

Ovšem před nějakým počtem měsíců jsem našla ty naše bláznivé fotky a poslala jí je, z čehož měla radost a dokonce mi vzkázala, že mě myslím její mamka pozdravuje, takže dobrý! :)

Když si na to vzpomenu, tak celkem lituju, že zase nevyvádíme takové ptákoviny, nevím, jestli by o to měla zájem. :D Nejspíš by to bylo za čáru, když už je nám dvacet (! … I když ten věk stejně jde :D), uh, a připadaly bychom si divně a vypadaly bychom jako pošuci… Ale tak já se stejně chovám poněkud dětinsky :D a možná by na tom nebylo nic špatného… :)


Druhá kamarádka

Druhá kamarádka bydlí o pár ulic dál. S tou jsme se pro změnu specializovaly na
  • jízdu na kole (měly jsme i přezdívky pro naše kola a doteď si třeba pamatuju, jak se jeden místní kluk, co jsem se mu možná líbila, smál mému růžovému kolu a já se pak docela styděla :D),
  • lození do kukuřičného pole (dnes již neexistujícího – jsou tam místo něj tenisové kurty a hala, grrr) u ubytovny a dělání bunkru - hlavně v tom poli,
  • špehování té ubytovny, co se tam nalézají podezřelé existence, co o nich kolují historky, jak vyvádějí opilí, mimo jiné jsme lidi z té ubytovny podezřívaly z pašování aut, jelikož jsme pěkně viděly, jak tam v jedné hale auta opravují, možná i přelakovávají, našly jsme i poznávací značky aut různě poházené na cestě u té ubytovny, stejně jako myslím lahve od sprejů – barev, tak jsme to drbaly a říkali si, jestli se tam nedějí nějaké nekalé věci, jestli tam nejsou zločinci… (to bylo mimochodem v době, kdy jsem četla dobrodružné knížky a přála si zažít dobrodružství) Ale nic jsme nevykoumaly! :D Jo a mimochodem, Vejškovka, kámoška ze základky, se kterou se stále bavím, mi nedávno prozradila, že jsme v té ubytovně slídily i s jednou (dvěma spíš ne) z těch bývalých mých kamarádek ze základky, co vám je tu zmíním o něco níže)! :D

Pak jsme určitě hráli na zvoněnou a takto jsme, a to se stydím, několikrát obtěžovaly jednu paní sousedku, co měla berle a kvůli nám lítala z baráku a vztekala se… :/ :D

Taky jsme dělaly kraviny s kukuřicí (kterou jsme možná splašily na jiném poli), jednou i tehdy, kdy jsme sledovaly nějakého pravděpodobně opilého Číňana z té ubytovny, jak se kamsi motá a špehovaly jsme ho, kam jde. No fakt se motal a pak jsme zahlédly na zemi za ním čáru vody, tak jsme spekulovaly, co to je, co to provedl… Následovaly jsme ho snad děsně tajně až na pravděpodobně zastávku, kde se asi svalil, ale to je divný, protože si ještě pamatuju, jak šel snad někam jinam, kde se setkal s několika dalšími Číňany a smáli se (a možná si na nás ukazovali) a my pak zdrhaly… :D No ještěže byli hodní a my se v pořádku dostaly domů! :D

Každopádně jistě s oběma již zmíněnými kamarádkami jsme si hrály u nás s bárbínami… :D A já se musím přiznat, že jsem si vždycky musela zabrat své oblíbené bárbíny a ty nejhezčí šaty na ně! O:D

Jednou jsme ale s touto druhou kamarádkou provedly průšvih! To jsme byly u nich na návštěvě (jakože u ní doma :D) a napadlo nás házet borčus (nejspíš jen propisky a jiné psací potřeby) k jejím sousedům… A kamarádka z toho měla průšvih a já možná (nevím to přesně, možná ne) utekla domů…

A možná někdy poté jsme se přestaly bavit, přičemž znenadání o mně ona na svůj blog napsala něco nelichotivého, což jsem nechápala, proč to udělala, za což se možná omluvila, ale pořádně to nevysvětlila a nějak jsme se přestaly bavit…

Před pár lety jsem každopádně já napsala jí (už zase jsem já napsala své dávné kamarádce! :D) a společně jsme zavzpomínaly na tyto eskapády, ovšem ke znovuobnovení setkávání to nevedlo. Na zastávce jsme se sice několikrát pozdravily, ale cítila jsem nějakou odtažitost… Navíc má přítele a hmmm, no trochu se změnila, jakože vztah s ním hodně sdílí na jisté sociální síti, hlavně hodně prožívají své určité role v tom vztahu, myslím, že dost také prožívají značkové věci… Což jako úplně asi neodsuzuju (i já jsem tomu jistě schopná do určité míry propadnout), ale, no :D Navíc nějaký styl chování se jí nelíbil na její starší sestře (stejně jako dvěma z ještě nepopsaných bývalých kamarádek se takový styl chování nezamlouval, kritizovaly ho) a teď si myslím, že je v těchto věcech asi jí podobná (stejně jako minimálně jedna z ještě nepopsaných bývalých kamarádek).


Dobře, no, myslela jsem si, že povídání o všech mých bývalých kamarádkách se mi podaří smrsknout do jednoho článku, ale teď jsem šokovaně zjistila, že tento článek bude ještě delší, než ten o mých prvních zážitcích na vysoké škole, a to jsem ho považovala za extra dlouhý! Jakože tento teď už má před 1500 slov! :o :D Tak fajn, vyprávět o dalších „ztracených“ přátelstvích si budeme příště. Nebo drbat? Ale to snad né, to by mi bylo blbý, a tak rozhodně přijdu i s popisem takovýchto dobrých zážitků! :D

A co vy a bývalé, ztracené kamarádky? Máte nějaké a jestli ano, tak proč jste se přestaly(i) bavit? Jaké s nimi máte vzpomínky? :D

Žádné komentáře :

Okomentovat