Co mi došlo po roce studia na vysoké škole (+ pokračování popisu prokrastinace)

neděle 30. září 2018

Ahoj, mí drazí čtenáři, hádejte co? Já konečně píšu článek! :D Tentokrát to bude ještě o mém prvním roku na vejšce.

Co mi během něj došlo?

  • Upevnila jsem si vědomí toho, jak jsem hrdá na to, že studuju na Univerzitě Karlově, navíc v Praze (UK působí ještě ve dvou jiných městech)! Velmi mě to hřeje na srdci, ale snažím se tím nevychloubat na potkání, to abyste si třeba něco nemysleli. :D
     
  • Uvědomila jsem si, že jsem na svém oboru spokojená a chci ho vystudovat!

    Na toto rozhodnutí měl rozhodně (:D) pozitivní vliv nález kamaráda/strategického spojence, se kterým se nejvíce z vejšky bavím. Samozřejmě ale také poznání dalších kamarádek, s nimiž už si ovšem povídám méně. A kolektiv obecně - že vedoucí cvičení (jsou přednášky a k nim někdy cvičení) jsou skoro naši vrstevníci, a tak oplývají takovými vlastnostmi, jako je například ještě větší přátelskost a tolerance. No a taky se člověk cítí o něco více v pohodě, když ho učí lidé přibližně jeho věku. "Normální" vyučující také působí dobře.

    Jsem nadšená z toho, že jsem spokojená se svým oborem a se školou! :D
  • Fakt se musíte učit na zkoušky. A dělat úkoly! A obojí včas! Hlavně prváci to však někdy do určité míry mívají usnadněné pomůckami od starších studentů... :D


Následuje ilustrace mého prokrastinování během zkouškového:

Uvědomění číslo 2 mi došlo samozřejmě naplno až ve chvíli, kdy jsem si utvářela uvědomění číslo 3... Jakože jsem si naplno uvědomila, že chci svůj obor vystudovat, až ve chvíli, kdy jsem dělala věci na poslední chvíli, protože jsem velmi prokrastinovala, kupodivu nejvíc až ve druhém - letním - semestru... A tak až na zkoušku z angličtiny (na kterou jsem šla ještě na jaře, ovšem také se jednalo o poslední termín - byla jsem si ale jistá, že to zvládnu - taky že jsem to dala) jsem na zbývajících pár šla až v září plus jsem měla jednu nedokončenou věc, a měla jsem tedy ještě větší nervy, že jsem to nutně opravdu musela zvládnout, abych vůbec postoupila do druhého ročníku, kreditová situace byla alarmující! (na vejšce se za předměty dostávají "kredity", kterých musíte mít určitý počet, abyste prolezli)

Ale stejně jsem se pak učila těsně před termíny! Dokonce jsem měla dvě zkoušky v jeden den! Oprášila jsem si tedy rychlobiflovací schopnosti z dob učení na maturitu... Jenže né tak docela! Stejně se mi dařilo prokrastinovat, jakože asi ve 3 - 4 učící dny ze 4 - 5 jsem začala se šrocením o něco později, než bylo dle mého názoru vhodné! Navíc když jsem si zkrátila dny na přípravu před tím dnem dvojzkoušky na 4 a potom jsem zjistila, že jsem si blbě pamatovala termín a naštěstí jsem měla dnů snad 7, tak jsem zase prokrastinovala a začala se tedy učit v podstatě zase jen takové 4 dny předem!

Šlo naštěstí o takové lehčí předměty, kdy se proslýchalo, že paní učitelka, která je přednášela oba, je hodná, dokonce nechala mého kamaráda několikrát tahat otázku na ústní zkoušení (z jednoho předmětu bylo ústní zkoušení a ze druhého se psal test)! A podklady jsem měla ze značné části předpřipravené a u předmětu, z něhož jsem měla absolvovat ústní zkoušku, nám paní učitelka sdělila otázky předem. Bylo jich sice 28, tedy jsem se musela něco naučit, ale byly celkem krátké, že se vždycky každá vlezla na 1A4, spíš dokonce byly kratší a o dost. Což se mi pochopitelně líbilo! :D Takže na tento předmět jsem se našrotila všechny otázky a u druhého, z něhož mě měl čekat údajně lehký test, jsem vypustila jedno téma.

Ve škole mě však kromě testování znalostí čekala jedna pozitivní věc. Kamarád totiž měl jít v dobu konání zkoušky za tou paní učitelkou kvůli uznání předmětu - přestupoval na jiný - můj! - obor! :D

Ovšem do školy jsem dorazila ještě dřív, než on. Musela jsem totiž nutně stihnout to zkoušení, žejo! Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodla jít rovnou před místo konání té slavné akce. Zjistila jsem, že šlo o kabinet! Zevnitř jsem slyšela nějakou paní telefonovat. A začala jsem ji tam pěkně rušit - pochodováním před dveřmi kabinetu, zatímco jsem se učila! :D Po dlouhé době, však dost dlouhé jen na zopakování jednoho předmětu, nastal čas, kdy jsem si myslela, že už mám jít dovnitř. U minulého termínu zkoušky totiž paní učitelka napsala, že se máme dostavit 15 minut před dobou zkoušení. Jenže jaksi na náš termín email neposílala žádný, natož s touto informací, měli jsme být zkoušeni jen 3... A tak pro mě nebylo moc překvapením, když jsem tam nalezla (již dotelefonovavší) jinou paní učitelku, od které jsem se dozvěděla, že ta, která mě měla zkoušet, dorazí až na ten normální čas.

Pak jsme se nějak sešli s kamarádem. Po nějaké době jsme chviličku před časem zkoušky šli před kabinet, a tak cizí paní učitelka tentokrát byla rušena ještě víc. :/ :D Až odbila určená hodina, zkusila jsem se zase vlámat dovnitř... A zase nic! :D

Po nějaké době však dorazila... A já naštěstí zvládla všechno, dokonce jsem za to ústní zkoušení dostala 1 a málem jsem měla jako výslednou známku A (tam se ještě připočítávaly body za úkoly a tak)! :D Na to ústní zkoušení měl dojít nakonec jen jeden student, který se ovšem omluvil, že nestíhá vlak... A já jsem se nebála vtipkovat na téma, že se asi bál, protože se neučil - no ode mě to fakt sedělo! :D Nakonec ale dorazil a byl ústně zkoušen, zatímco jsem já a ještě pár dalších lidí psali test. Ovšem proč to tu zmiňuju - ten kluk na sebe totiž práskl, že si všechno taky nechal na poslední chvíli, a to byl už v druháku, to mě tedy popravdě potěšilo a uklidnilo! :D Protože nás bylo jenom pár, měli jsme počkat, až to paní učitelka opraví a dozvěděli jsme se známky.

No... A pak se stal zázrak a jedna paní učitelka přijala mou pozdě odevzdanou opravenou práci, díky čemuž jsem postoupila do druhého ročníku! Dozvěděla jsem se to v noci druhého dne před jiným testem... A hádejte, co jsem udělala? :D

Ano, radovala jsem se jako něco a říkala jsem si, že rozhodně teď už musím dělat věci včas. Ale kromě toho? Prokrastinovala jsem a nechala jsem si ten předmět na další rok, společně ještě s nějakým tím předmětem! Ehm! :D

Ale letos to už vážně musím zlepšit! :D

Jinak v povídání o tom dni dvou zkoušek jsem vynechala to,

  • že mi úžasný kamarád půjčil propisku, protože jsem svou nemohla najít, a syslím si ji doteď, jelikož do školy kvůli jedné demonstraci půjdu až 3. 10., takže chudák je teď bez ní! :D
  • že jsem seděla na židli jednoho trochu obávaného učitele
  • že mezi zkoušením a testem vznikl asi půlhodinový prostor, během kterého jsem se už nechtěla vrátit k opakování učiva a pěkně jsem ho propovídala s paní učitelkou - nevím, jestli ji tu mám zmínit, jestli tu vůbec někoho z učitelů mám jmenovitě zmínit, ale ta jedna paní učitelka, co učí dva takové příbuzné předměty v letňáku (a na jeden z nichž pak navazuje předmět v zimáku, který také učí), je opravdu moc fajn a těšte se na zkoušení! :D

protože jsem si myslela, že by tyto informace zbytečně prodloužily povídání, ale stejně je sem takto nakonec dám! :D

A nějaké další detaily ohledně prokrastinace jsem radši vynechala záměrně! :D

Jinak jsem v prvním semestru dávala všechny zkoušky také na první pokus, teda až na jeden předmět, který až na druhý, a u jiného - matiky - jsem málem musela na ústní zkoušení, ale naštěstí nakonec pan profesor po dlouhém přesvědčování cvičících rozhodl, že každý, kdo zvládl test (ne jen lidi ještě nad určitou bodovou hranici), na něj nemusí! :D

Tímto bych chtěla projevit stud nad svým chováním a obdiv, chovaný ke svatým vyučujícím a cvičícím, kteří měli s mým prokrastinujícím já trpělivost a nechali mě projít do druhého ročníku, za což jim tímto chci poděkovat! :) :D


A co vy a vejška? Co jste si uvědomili po prvním roce studia? Jak jste tam fungovali nebo jak si myslíte, že budete fungovat? :D

(jinak pardon, ale já prostě nutně musím vydat článek nejlépe v pátek nebo do neděle včetně, ale když u mě po neděli ještě nic nevidíte, tak se nebojte - když se do psaní článku dám v pondělí, tak někdy nafejkuju datum vydání článků na neděli - jako třeba dnes :D)

Žádné komentáře :

Okomentovat